Let plynovým balonem
Let plynovým balonem ze Stuttgartu do Eggműhlu.
Jako pilot horkovzdušného balónu jsem si vždy přál proletět se v plynovém balónu. Chtěl jsem zažít ten pocit, že se nemusím starat, kolik paliva jsem už protopil, že nemusím tak bedlivě sledovat čas ve vzduchu, bát se, zda delší les ještě přeletím a jako bonus si přitom ještě užívat to neuvěřitelné ticho, které v žádném jiném dopravním prostředku na světě nezažijete. Každý rok jsem s obdivem sledoval nejprestižnější soutěž o pohár Gordona Bennetta, kde spolu týmy z celého světa soutěží o nejdelší dolet plynového balonu.
Pohár Gordona Bennetta
Let plynovým balonem a soutěž o pohár Gordona Bennetta má dlouhou historii. Už v roce 1906 tuto soutěž založil James Gordon Bennett Jr., americký baron, který od roku 1900 sponzoroval motorové a letecké sporty. První mezinárodní závod odstartoval 30.09.1906 z Tuilerie v Paříži. Zúčastnilo se ho šestnáct posádek ze sedmi zemí světa. Pravidla jsou jasná – doletět co nejdále od místa startu. V případě přistání balónu do moře nebo do zakázaných prostorů končí pro posádku závod a je diskvalifikována. Dosavadním rekordem soutěže je let belgické posádky Boba Berbena a Benoita Siméonse, kteří uletěli neskutečných 3400 km za 65 hodin a 20 minut. Nejdelší dobu – 92 hodin a 11 minut ve vzduchu strávila německá posádka Wilhelma Eimerse Bernda Landsmanna. Největší počet vítězství dosáhl francouzský tým Vincenta Leyse – zvítězil celkem 8x. Každý další ročník soutěže startuje vždy ze země, odkud pochází vítězná posádka předešlého ročníku.
Letos se můžeme těšit už na 61. ročník poháru Gordona Bennetta, který bude probíhat od 6-17.září 2017 ve švýcarském Fribourgu. Každý start této soutěže provází nevídaná atmosféra s tisíci diváků z celého světa. Jednotlivé posádky startují většinou v noci, balóny jsou nasvíceny reflektory a za doprovodu národní hymny a obrovského aplausu publika se vydávají na svou plavbu vzduchem. Ze země je řídí týmy zkušených meteorologů, které se snaží najít ten nesprávnější a nejrychlejší směr větru. Plynové balóny pak podle nich mění výšku a směr. Celou soutěž pak mohou diváci sledovat na internetu, kde vidí on-line trajektorie jednotlivých soutěžních posádek.
Jak se takový plynový balón připraví k letu, jak se pilotuje a jak se s ním přistává ?
Na všechny tyto otázky je celkem jednoduchá odpověď, když máte kamaráda jako já, pilota-instruktora plynových balónů Tomáše Horu. Tomáš působí v balónovém klubu ve Stuttgartu, který vlastní a provozuje dva plynové balóny. Jakmile se na facebooku objevila zmínka o volných místech v plynovém balónu, ani na chvilku jsem nezaváhal. Můj sen proletět se v plyňáku začínal mít konkrétnější podobu. Během dvou telefonátů jsme byli s Tomášem na všem domluveni.
Startuje se ze Stuttgartu 19.2.2017 v 5 hodin ráno, abychom si užili i kousek nočního letu nad rozsvíceným městem. Ve tři hodiny ráno jsme na místě u hangáru a začínáme připravovat plynové balóny. Poletí hned dva najednou. Jako nosné médium poslouží vodík. Do obalu se ho vejde cca 1000 m3. Těsně po páté jsou oba balóny připraveny ke startu a posádky čeká několika-hodinový let.
Mám trochu strach, jak to bude se záchodem, tak raději moc nesnídám ani nepiji. V trochu horší situaci je má manželka Petra – má to přeci jenom trochu komplikovanější a bude jediná žena v našem koši spolu se čtyřmi vzduchoplavci. Naše posádka je vskutku mezinárodní – česko-německo-finská. Předpověď je vynikající, v místě startu téměř jasno, v místě předpokládaného doletu sice mlha, ta se má ale do 13 hodin bezpečně rozpadnout.
V 5:30 hod startujeme a oba balóny se vydávají na svou tichou plavbu. Tomáš balón srovná do stabilní letové hladiny a ukazuje nám, kde co pod námi je. Je to naprosto fascinující, let plynovým balonem se prostě nedá popsat, to musíte zažít. Je v něm samozřejmě větší zima než v horkovzdušném balónu, kde si přitápíte hořáky. Na to jsme ale všichni připraveni a náležitě oblečeni. Po chvíli se vzdalujeme rozsvícenému městu a balón se noří do tmy. V dálce za námi bliká stroboskop zavěšený na koši druhého balónu. Ticho občas přeruší jen komunikace mezi piloty a řízením letového provozu.
Po hodině letu začínáme pozorovat první příznaky východu Slunce. Obloha na horizontu začíná červenat a zanedlouho se objevuje srpeček světla. Jo, za chvíli se už pěkně ohřejeme. Konečně vidíme probouzející se přírodu, která je místy zahalena ranní mlhou. Z výšky vše vypadá trochu mysticky, kopce vykukují z ranního oparu a nad tím vším se tiše vznáší druhý plyńák s pirátskou vlajkou zavěšenou v lanoví.
Sluníčko už pěkně hřeje, dohlednost je skvělá, vidíme v dálce kopečky Alp. Je čas na snídani zavelí Tomáš a vybaluje chleba, sýry, klobásy a další pochutiny. Petra k tomu vytahuje napečené tvarohové koláčky. Tomu se už nedá odolat. Podléhám a doháním snídani. Let plynovým balonem trvá další hodiny a nám ani nepřijde, že jsme už skoro 6 hodin ve vzduchu. V dálce , v našem směru letu vidíme přízemní mlhu. Ta by se měla během další hodiny podle předpovědi zcela rozpustit. A když se nerozpustí do hodiny,tak si počkáme třeba další dvě a pak bezpečně přistaneme konstatuje Tomáš. Na mou otázku, jak dlouho bychom vydrželi teoreticky ve vzduchu dostávám strohou odpověď – do zítřejšího večera – minimálně, odpovídá Tomáš.
Po další hodině letu to nevypadá, že by se přízemní mlha chtěla rozpadnout. Naopak houstne a oba naše balóny nad ní plují jak dva koráby v nekonečném moři. Z oblačnosti na nás občas vykouknou otáčející se vrtule větrných elektráren jako by nás varovaly svými vztyčenými prsty. Tomáš komunikuje s meteorology a zjišťuje, kde by bylo nejvýhodnější mlhu proklesat na přistání. Dostáváme odpověď ,že v okolí Schierlingu je dohlednost 5 km s dostatečnou výškou spodní hrany oblačnosti. Máme to ještě dobrých 30 km – takže ještě hoďku se budeme kochat a plout v peřinách.
Jsme na místě a začínáme klesat. Tomáš rozdělil úkoly mezi posádku a všichni s napětím, s očima na šťopkách sledujeme prostor pod námi, kdy se objeví země. Po chvilce se skutečně začíná pod námi objevovat krajina a my jsme stále v bezpečné výšce nad zemí. Začínáme klesat na přistání. Jsem třetí v pořadí na odhození zátěže – písku a čekám na pokyn pilota. Balón už je těsně nad zemí, Olli jako první v pořadí vysypává svůj 15-ti kilový pytel písku, balón se podrovnává, lehce drcne o zem a odskočí přes potok k polní cestě k finálnímu dosednutí. Mezitím vyhazujeme brzdné lano a koš dosedá na trávník. Děkujeme našemu skvělému pilotovi za let, mistrovské přistání a od Petry dostává dokonce hubičku.
Během pár minut dojíždí naše doprovodné auto, za půl hoďky máme vše sklizeno. Druhý balón přistál kousek před námi, tak se všichni scházíme a společně oslavujeme let douškem šampaňského. Následuje skvělá večeře, 300 km zpět do Stuttgartu pro naše auto a dalších 490 km domů. Ale tak to u plynových balónu chodí, tak si nemáme na co stěžovat. Let plynovým balonem trval 9 hodin a 35 minut. Uletěli jsme 228 km. Byl to pro nás nezapomenutelný zážitek. Moc děkujeme celému Stuttgartskému balonovému týmu , obzvláště Tomášovi Horovi za jeho mistrovskou práci pilota a já ještě navíc za svou první výcvikovou hodinu pilota plynových balónů 🙂
